Smrt je jedním z mála moderních tabu, téma, o kterém se vůbec nemluví, ačkoliv je nedílnou a přirozenou součástí života. S pokrokem ve vědě a medicíně se přesunula pouze za dveře nemocnic a hospiců, lidé nejsou zvyklí ji vidět kolem sebe a je vnímána jako selhání medicíny, o kterém se raději mlčí. Lidé potom neví, co dělat, na koho se obrátit a jak se vyrovnat se ztrátou někoho blízkého.
Jedna věc jsou samozřejmě všechny formální náležitosti jako je vybavení pohřbu a vyřešení dědictví. Většinou se stačí obrátit se na pohřební službu ve vašem městě a ti vám se všemi náležitostmi okolo pohřbu pomohou. U pohřební služby Jiřího Najmana vám zařídí pohřeb v kostele nebo smuteční síni, vybaví smuteční hudbu i řečníka, zařídí parte a oznámení a vynasnaží se pomoct se vším.
Toto vše většinou pozůstalí vyřizují, aniž by si uvědomovali, co se děje a truchlit začnou až později, poté co si uvědomí svou ztrátu. Je důležité si uvědomit, že pocity smutku, beznaděje a osamělosti jsou zcela normální a prožívá je tak každý. Nikdo nečeká, že člověk bude do měsíce v pořádku, žal každý zvládá jinak a jinak dlouho se z něj vzpamatovává. Ovlivní jak psychickou stránku, tak ale i fyzickou, únava, nechuť, stažený žaludek nebo svalová slabost jsou také běžné jevy, které s truchlením souvisí.
Každý prožívá svůj smutek individuálně, avšak mít se komu svěřit, popovídat si s někým, kdo bude poslouchat s opravdovou účastí může být nejlepší terapie. Pocity nemá cenu v sobě dusit a potlačovat je, ale ani se v nich příliš utápět a zbytečně si prodlužovat utrpení. Je dobré zaměřit se na rodinu a přátele. Truchlení slouží k přijetí ztráty jako reality, prožití zármutku, pomáhá zvyknout si na svět, ve kterém zesnulý schází a citově se vyrovnat se ztrátou. Truchlení je něco, čím si prošel nebo projde každý, proto se nebojte o tom mluvit a případně si říct o pomoc.
