Veterinář musí zvířeti porozumět beze slov

Veterinář musí zvířeti porozumět beze slov

Pracovat jako veterinář je sen mnoha mladých lidí, často děvčat. Je však třeba dodat, že nejde o žádné romantické povolání. Studium veterinární medicíny je náročné, trvá šest let a během něho se student stejně jako na lékařské fakultě musí hodně učit, vstřebat a osvojit si spoustu informací, naučit se nepřeberné množství latinských termínů. Důležitá je pro jeho práci praxe, při které se naučí rozpoznávat příznaky různých nemocí zvířat. Se zvířetem může veterinář komunikovat jen do určité míry, pozná, co ho bolí, jen po doteku nebo podle chování zvířete. Pes, kočka, kůň, hospodářské zvíře ani třeba papoušek však veterináři nikdy nepopíše, jaké má vlastně problémy, nesvěří se s tím, kdy bolesti nebo jiné příznaky nemoci začaly, co na bolest pomáhá a co ji naopak zhoršuje. Zvíře je zkrátka němá tvář a veterinář mu musí rozumět i beze slov.

Nejvýznamnější školou v České republice, kde lze veterinární lékařství studovat, je Veterinární a farmaceutická fakulta Brno. Laici možná ani netuší, že v Brně najdou Kliniku chorob psů a koček se specializovanými odděleními na vnitřní choroby, chirurgii a ortopedii, reprodukci a zobrazovací metody, kliniku chorob ptáků, plazů a drobných savců, kliniku chorob koní, přežvýkavců a prasat a také klinické laboratoře pro velká a pro malá zvířata. O zvířecí pacienty, kteří na kliniky přicházejí na doporučení jednotlivých veterinářů, je tady velmi dobře postaráno.

Lidé si domácí mazlíčky pořizují jako kamarády, parťáky a členy rodiny. Často je však polidšťují a zejména psi lidem často nahrazují životního partnera nebo odrostlé děti. Jsou hýčkáni, majitelé jim kupují pamlsky, oblečky, ženy pejsky dokonce češou, dávají jim do srsti různé ozdoby nebo jim lakují drápky. Na druhé straně jsou stále zvířata, která čekají na to, co dostanou do misky, a skoro celý svůj život tráví na řetězu u boudy. Oba případy jsou extrémy, je si ale nutné uvědomit, že pokud zvíře máme, je naší povinností postarat se o něj ve chvílích, kdy mu zdraví neslouží.

Ordinace jsou dnes nejen v každém větším městě, ale také v menších obcích. Jedním z pracovišť, která mohou majitelé nemocných zvířat navštívit, je veterina Slavkov. A je třeba dodat, že MVDr. Jan Zobač má pověst ochotného, pečlivého a důsledného veterináře, který neodmítne zoufalého majitele zvířecího pacienta ani o víkendu.