Škola jako startovací dráha

Škola jako startovací dráha

V životě každého přijde moment, kdy je na čase se rozhodnout, co chce dále ve svém životě dělat a čím se chce jednou živit. Bohužel v našem vzdělávacím systému první z těchto okamžiků přichází už na základní škole v 9. třídě. Tehdy se mají děti ještě s mokrou občankou v ruce rozhodovat o svém budoucím povolání a zvolit si směr na zbytek svého života, aniž by měli před tím možnost nějakou práci si vyzkoušet. Chodit na brigády smí podle zákona v České republice děti až po dovršení 15 let a v tu dobu, už mají mít zároveň předběžně vybrané své budoucí zaměstnání.

V této době se často slova ujímají rodiče a pro své dítě vybírají školu, která je podle nich pro něj nejlepší. Bohužel to, že má dítě na základní škole samé jedničky ještě není až tolik vypovídající o tom, jestli je či není studijní typ. Spousta základních škol, speciálně těch vesnických, mají na děti jiný metr a dobré známky jim dávají nejen za prokázané výsledky, ale často jen za snahu. Pokud tedy dítě škola vyloženě nebaví a ve svém volném čase nechodí po knihovnách a samo se nevzdělává, nedá se úplně přesně odhadnout, jak mu v budoucnu studium půjde a jak ho bude bavit. V momentě nástupu na střední školu se začne klást větší důraz na samostudium a zájem člověka o dosažení vzdělání.

V naší republice máme hned několik typů středních škol. Jedním z nich jsou učiliště. Učiliště je nejkratším možným středoškolským vzděláním a z hlediska náročnosti je nejsnáze absolvovatelné. Studium trvá pouhé tři roky, kdy se student vyučí nějakému řemeslu a poté obdrží výuční list, se kterým se bude prokazovat při hledání práce. Nevýhodou učiliště je, že jím naše vzdělávání končí. Bez maturitní zkoušky totiž nemáme možnost dalšího studia například na vysoké škole a povětšinou k tomu nemáme ani dostatečné znalosti. Dalším typem je gymnázium. Po vystudování této školy vyjdou lidé s maturitní zkouškou, kteří mohou hrdě prohlásit „vím, že nic nevím“. Sice absolvovali nejnáročnější školu, kde do nich byly nalívány vědomosti všeho druhu, ale zároveň nemají vzdělání v žádném konkrétním oboru. Od všeho vědí něco, ale od ničeho nic pořádně. Po vystudování gymnázia se automaticky počítá se studiem na vysoké škole, alespoň pokud chceme získat slušnou práci. Posledním typem jsou střední odborné školy s nějakým zaměřením, které jsou ukončeny maturitní zkouškou. Po tom, co vystudujeme tuto školu, už z nás „něco bude“ a máme možnost si najít relativně dobře placenou práci v oboru našeho studia. Zároveň ale můžeme pokračovat ve studiu na vysoké škole a dále se vzdělávat. Jednou z takových škol je třeba Střední pedagogická škola, kde se učíme práci s dětmi. Absolventi mají po jejím vystudování možnost pracovat například v mateřské školce, nebo dále pokračovat na vysokou školu ve stejném či jiném oboru.

Střední odborná škola je ideální pro lidi, kteří ještě přesně neví, jestli budou chtít studovat na vysoké škole, ale chtějí si tuto možnost ponechat.