Nikdo se nechce cítit sám

Nikdo se nechce cítit sám

Dalo by se říci, že lidé, kteří žijí ve velkých městech, se nikdy nemohou cítit sami. To je často také důvodem, proč se pro život ve velkoměstech rozhodují. Kamkoliv a v jakoukoliv hodinu se vydají, všude jsou obklopeni lidmi, ruchem kaváren a nočních klubů, zvuky motorů projíždějících autobusů a aut, které neznámo kam převáží skupinky dalších a dalších lidí. Oproti tomu život v malé obci, kde jak se říká, dávají lišky dobrou noc, se spoustě lidem zdá osamělý a někdy až depresivní. Často máme pocit, že pokud se odstěhujeme na vesnici, izolujeme se tím od ostatních lidí a začneme žít samotářský či až opuštěný život. Pravdou ale je, že věci se mají často naprosto obráceně.

Lidé, kteří žijí ve městě, se často cítí mnohem více osamělý než lidé žijící na vesnici. A čím to vlastně je? Ve městech potkáme denno- denně stovky nebo až tisíce různých lidí, kteří si nás ale jen stěží všimnou. Při cestě do města míjíme naprosto neznámé tváře, pro které jsme jen součástí davu. Při cestě městskou hromadou dopravou sedíme vedle člověka, který se schválně dívá do telefonu nebo úplně jiným směrem jen proto, aby s námi omylem nenavázal oční kontakt. Samozřejmě se najdou i tací, kteří s námi prohodí pár zdvořilostních vět ohledně toho, kam cestujeme a jaké je dnes počasí, ale po tom, co vystoupí na jiné zastávce, už ho možná nikdy nepotkáme. Potkat ve městě náhodně přítele či člena rodiny aniž bychom se předem domluvili na konkrétním, přesně definovaném místě a čase setkání je skoro nemožné. Pravděpodobně kvůli tomuto důvodu se lidé ve městě naučili žít bezohledným a uzavřeným životem. Když vidíme, že na ulici někdo upadne, nebo někdo někoho uráží či dokonce fyzicky napadá, 80% lidí ho jen obejde a maximálně bude na malou chvíli přihlížet, co se přesně děje, přičemž po pár minutách zjistí, že už se kvůli tomu dostali do časového skluzu a „prchají“ městem dál místo toho, aby danému člověku nabídli pomoc. I když jsme tedy ve městě neustále obklopení lidmi, jsme vlastně úplně sami.

Na vesnici je to jinak. Na těch menších se všichni znají jménem, vědí, k jaké rodině kdo patří, v jakém domě bydlí či dokonce jaké má kdo rád pivo. Na rozdíl od města, pokud se na vesnici nastěhuje člověk bez rodiny či partnera, nikdy nebude mít pocit, že je tam sám. Kromě rodinné komunity, kterou obec tvoří, pořádají obyvatelé i pravidelné zábavy a akce, kde se mají možnost společně bavit a setkávat. Jednou z takových obcí je obec Osoblaha, která je ze tří stran obklopena polským územím. Obyvatelé této obce nemají o zábavu nouzi. Pořádají zde plesy, sportovní utkání, hudební večery či dětské dny věnované jejich ratolestem.