Tradice nás drží pohromadě

Tradice nás drží pohromadě

V dnešní elektronické době trávíme většinu našeho času zahleděni do displejů svých telefonů nebo monitorů svých počítačů a laptopů a reálný svět kolem nás nám tak nějak uniká. Trávíme hodiny sledováním příspěvků a statusů, které si naši přátelé vkládají na sociální sítě, abychom viděli, jak žijí, ale na to, abychom se s nimi setkali naživo, si připadáme příliš zaneprázdněni. Co se nedozvíme z internetu, jakoby ani nebylo a kdyby nás facebook neupozornil, dost možná bychom zapomněli i na některé svátky, jako jsou například Velikonoce.

Dříve, když ještě neexistovaly sociální sítě a internet, nebo alespoň nebyly tak rozšířené, se lidé museli zabavit nějak jinak. Dodržovali množství lidových tradic a zvyků, při kterých se scházeli, a které je držely pohromadě a tvořily z nich jednu velkou komunitu. Nikdo si tehdy nenechal ujít například stavění máje či štědrovečerní pouť, při které měli možnost setkat se s přáteli a společně oslavit něco pro všechny důležitého.

V dnešní době však lidových tradic pomalu ale jistě ubývá a lidí, které je dodržují stejně tak. Pečení velikonočního beránka a barvení velikonočních kraslic dnes většina českých rodin řeší jednou návštěvou supermarketu a některé je neřeší už vůbec. Když se dnes zeptáme chlapců na základní škole, kolik z nich ještě chodí koledovat, pravděpodobně se nesetkáme s mnoha kladnými odpověďmi. Část z nich chodí jen z donucení rodičů, část nechodila nikdy a ta poslední skupinka se před ostatními stydí přiznat, že na koledu vůbec chodí, aby nebyli vystaveni posměchu spolužáků. Kdyby se o těchto tradicích už neučilo ve školách, dost možná by o nich dnešní děti už ani nevěděly.

I když se může zdát, že lidové zvyky z dnešního světa už zcela vymizely, stále najdeme pár míst, kde na ně lidé stále nedají dopustit. Bylo tomu tak i dřív a je tomu tak i dnes, že v největší míře si na tyto tradice potrpí lidé z vesnice. I dnes najdeme místa, kde se lidé nenechali zlomit dobou a spoustu takových zvyků a tradic stále dodržují. Jedním z takových míst je třeba obec Menhartice. Nejkrásnější, kterou obyvatelé této obce dodržují, je právě štědrovečerní průvod. Při této tradici se ve všech oknech rozsvítí svíčky a průvod, který prochází obcí za zvonění zvonečků, se zastaví na několika místech, kde zazpívá vlastní koledu obce.

Lidové zvyky a tradice můžeme sdílet jak s našimi rodiči a prarodiči, tak s našimi dětmi, a i když se někdy můžeme cítit osamělí, díky nim víme, že na světě nejsme sami.